Phu Quoc

Letenka hlásí, že nadešel den D (na který se mimochodem těším už od svatby) a tím pádem startují i naše velké líbanky. Původním plánem bylo...

Letenka hlásí, že nadešel den D (na který se mimochodem těším už od svatby) a tím pádem startují i naše velké líbanky. Původním plánem bylo navštívit Vietnam, Kambodžu a Laos, ale tušíme, že to pro nás není časově reálné. Nechápu to, ale jsme dva narvaní v jedné krosně. Ještě zkontrolovat, jestli všechno máme a letíme.
Po 24 hodinách strávených v letadlech a na letištích jsme konečně v Saigonu. Za jednu noc toho stíháme docela hodně. Ochutnáváme místní pivo a pár vietnamských specialit. Taky se stíháme vyspat a já cítím, že na tom zdravotně nejsem úplně v pohodě, nehodlám se tím ale omezovat.

K snídani si vychutnáváme naší první polévku Pho na území Vietnamu a vyrážíme opět na letiště. Naším cílem je ostrov Phu Quoc. Klimatizace v letadle mi dává konečné K.O. a já si stále namlouvám, že za tři dny to bude dobrý. To samé si mimochodem namlouvám další tři týdny.

Už teď upozorňuju, že se občas dost rozkecám, takže tady jsou ve zkratce místa, která jsme tu navštívili: Phu Quoc prison, Sao Beach, Vinpearl Safari, Pepřová farma, noční trh
Ale pokud vás nebolí číst, budu jenom ráda! 

Na příští tři noci je naším domovem bungalov kousek od pláže. Naším spolubydlícím je šváb Eda,   bohužel jsem si s ním moc nerozumněla, tak ho Romí musel bez čekání vystěhovat. Až když stoprocentně vím, že je Eda pryč, jdu vybalit pár věcí a vyrážíme se koupat. V moři nás štípou nějaké svině, takže se místo koupání kocháme romantickým výhledem na západ slunce. 
Během naší romantické chvilky nás vyrušila procházející slečna s pozváním na fullmoon party v baru asi 15 minut od nás. Proč ne, bereme si letáček s tím, že se možná stavíme. Ano, party to byla povedená. Ráno se probouzím bez pocitu kocoviny, ale se spoustou modřin a podezřením na zlomený prst na noze. Nepamatuji si, co se stalo, ale prý jsem se někde zabila o kameny, když jsem se rozhodla jít domů za tmy bez bot. Je mi stydno. 
Nebudeme se v tom dále pitvat a vyrážíme na výlet. Jakožto organizátor našeho zájezdu jsem vybrala výlet na Sao Beach. Cestou si stíháme udělat exkurzi po rozestavěné dálnici a po věznici, která fungovala za vietnamské války. Když vcházíme do věznice, sesypávají se na nás asiaté se žádostí o fotku. No jo, Branjelina (pozn. autora: Brad Pitt a Anjelina) přijeli na Phu Quoc a je z toho velká sláva. Po půlhodině focení schovávají foťáky a konečně nás pouští na prohlídku. Nakonec odtamtud odcházím dost smutná. Zhnusená tím, co se  tam dělo. Jestli někdy pojedete na Phu Quoc určitě se jeďte na věznici podívat. A teď konečně Sao Beach. Bílej písek, nádherný moře, mladý kokos brčkem. Ráj. Možná si představujete kýčovitou pláž z katalogu cestovky. Ano, to si představujete správně, jen si v tom dokonalém obrázku přimalujte nějaké ty odpadky. Bohužel zjišťujeme, že i ve Vietnamu s tím mají problém, stejně jako tomu bylo  i na Bali.
Další den plánujeme navštívit nedaleký národní park. Cestou sháníme papírové kapesníky na tu mojí rýmu. Bohužel marně a tak si kupuji na smrkání roli toaletního papíru a pokračujeme v cestě. Navštěvujeme místní pepřovou farmu. Paní nám dělá krátkou prohlídku a za občasného škytání nám vysvětluje, jak se pěstuje pepř. Bylo to hodně zajímavé, nicméně její škytání pro mě bylo vtipnější a tedy i zajímavější. Kupujeme pár pytlů místního pepře (mimochodem super matroš, vzala jsem i mamce) a pokračujeme v cestě. Nečekaně měníme plán a míříme do nedalekého safari. U pokladny zjišťujeme, že vstup stojí v přepočtu na naše asi pětikilo na osobu, ale jo, dáváme jim to. Zoo je při této ceně téměř prázdná. Ale krásná. Jedna z nejhezčích zoo, co jsem navštívila. Zvířata mají velké výběhy a je o ně perfektně postaráno. Dokonce i jídlo pro želvu má lepší foodstyling než jídla v mnohých restauracích. Cestou domů se stavujeme na nočním trhu, abychom ukojili náš hlad. Všude je plno akvárek a stánků. Nacházím i mojí životní závislost. Oříšky obalované téměř v čemkoliv, mňam.
Ráno se probouzím a cítím, že je mi malá kůže. Rozumněj tomu tak, že jsem se na motorce spálila jako prase a teď trpim. Naštěstí jsem spálená jen na některých místech, takže jdeme před odletem  chytat ještě nějaký ten bronz. Na pláži si spaluji zbytek těla, do toho smrkám, mám tuberu a přes naražený prst neobuju žabku. Jsem fyzicky zhuntovaná, ale šťastná. Odjíždímě na letiště a pokračujeme do Saigonu..

Zajímají vás nějaké detaily, třeba ohledně výletů, cen, domestikových letenek atd.? Ráda dotazy zodpovím v komentářích!

Může se ti líbit

0 COMMENTS

Děkuji za komentář :)

VISITORS

Blog Archive